Do Kyrgyzstánu vyrazilo v letošním roce mnoho výletníků z České republiky, mezi nimiž byla i kombinovaná dvaadvacetičlenná mezinárodní skupina Valašské království - Slovensko pod názvem "Mezinárodní skialpinistická, snowboardová a telemarková expedice Pik Lenina 7134 m". Jejím původním cílem bylo vystoupit na vrchol cestou vedoucí přes Lipkinovy skály a následně sjet dolů severní stěnou všemi způsoby představenými v názvu.
V celkovém počtu byly zahrnuty dvě dívky, jedenáct skialpinistů, jeden snowboardista a dva telemarkoví lyžaři, přičemž dva slovenští skialpinisté a jeden telemarker působící na normálce své vybavení víceméně nevyužili...
Velké problémy způsobil hned na začátku Swiss Air, když ztratil po jednom zavazadlu třem lidem, takže přijížděli pod Pik Lenina bez jídla, maček, chybělo skialpinistické vázání, GPS, lavinové pípáky, atd. V základním táboře se tyto nedostatky řešily popůjčováním od ostatních účastníků nebo od právě končících jiných českých skupin. Velmi zachovalé lyže Hagan Tour Cap Light se Silvrettou 404 si Milan Hurtík vypůjčil za jedno pivo přímo v BC od Uzbeků. Nedostatky se tím odstranily a po jednodenní aklimatizaci při krátkých túrách v okolí BC se většina přesunula do prvního výškového tábora za umělou vyvýšeninou s křížem.
Tábor ve výšce 4470 metrů byl ideálně situován a vyznačoval se nejkratším nástupem k úpatí severních svahů Piku Lenina. Ti, co si nechali vynést většinu věcí na koni, už zůstali v jedničce, já a pár dalších "divných" jedinců šlo druhý den zpět do BC pro zbytek věcí - skvělá aklimatizace. Druhého srpna vyráží Milan Hurtík s Luďkem "Samem" Kopeckým, lokalizovat C2 a donést tam zásoby. Většina ostatních skialpinistů se věnuje aklimatizačnímu výstupu do 4950 m a následnému sjezdu dolů doprovázenému skoky na sněhový most v trhlině. Pod trhlinou ujíždí s lavinou nejprve Alice, aby ji hned vzápětí následoval Petr Novák - pro něj je to premiéra sjezdu s lavinou. Později nám dochází, že tento den byly zřejmě nejlepší sněhové podmínky na lyžování.
V pátek 3. srpna stoupáme postavit Camp2 v nově uvažované cestě severní stěnou. Ve výšce přibližně 5100 metrů, když relaxujeme před závěrečným úsekem, se z mlhy od vrcholu vynořuje italský snowboardista Emilio Previtali (www.freeridespirit.com ), jemuž se po 15ti dnech čekání na počasí podařilo vystoupit na vrchol normálkou a sjet jako třetí člověk na světě severní stěnou Piku Lenina na snowboardu. "Je to nejlepší den mého života," prohlásil po čtvrthodinovém vydýchání Emilio. Stihl to tak akorát, neboť 4. srpna odjíždí z BC do Oshe. Nabuzeni z pěkného sjezdu pokračujeme do C2 (5452 m), který budujeme pod menším sérakem. Kopání plošin pro stany v přemrzlém sněhu a ledu se ukazuje jako velmi zábavné a všichni jsou z něj "nadšeni".
Po relaxačně opalovací sobotě stoupáme v neděli 5. srpna vzhůru k postavení C3. Nejdříve vyráží Milan Hurtík následován Samem. Druhý jmenovaný doplácí na své úzké tulení pásy a záhy putují jeho lyže na batoh a on stoupá pěšky diretkou vzhůru. Za první dvojicí se vydává Aličák (Alice Korbová), Jiří "Ještěr" Pleskač, Petr Novák, Jiří "Kalda" Kalousek a já. Kalda to brzy otáčí a ve stejný den sjíždí až do C1, Aličák naopak na lyžích vede odvážné traverzy severní stěnou a brzy získává před ostatními velký náskok.. S výjimkou mě a Aličáka zbytek brzy vzdává stoupání na lyžích a od přibližně 5600 metrů jdou na mačkách. Já bez hřebenů na Dynafit TLT končím ve výšce 5900 metrů a Alice, jež má hřebeny, lehce dochází do šesti tisíc. V této výšce chybí motivace k pokračování, nakonec se ale přemlouváme a "parkujeme" pod dalším menším sérakem ve výšce 6080 metrů. Aličák, Petr Novák a Ještěr vaří nepřetržitě pití a jídlo, vsetínská trojice se angažuje při kopání plošin pro stan Vaude Explorer a Hannah Expedition. Uvedená činnost se ukazuje být mnohem zábavnější než v C2, protože tady se skutečně buší s pomocí cepínu už jenom do ledu. Po asi třech hodinách nepřetržitého kopání se daří umístit oba stany za sebe. V podvečer a v noci se silný vítr a sníh postarali o to, že stany byly z horní části zcela zabetonované a odkrytá zůstala pouze strana směřující do údolí.
Ráno (6. srpna) musel Petr Novák vykopat zvenku vchod do Hannahu, aby se vůbec Vsetíňáci dostali na vzduch. Trojice z Vaude vyráží cvičně nahoru pokusit se prošlápnout stopu a vyzkoušet sjezd. Na lyžích jde jenom Alice, ostatní je mají na batozích. Chvíli je povzbuzujeme, abychom po chvíli sjeli do C2 a po pokecání s další naší skupinou pokračovali až do C1. Jak Sam, tak já při sjezdu v mlze házíme obstojné tlamy přes séraky. Nic to ovšem není proti podvečernímu sjezdu Ještěra, který letí o jeden sérak vzduchem a následně různými kotrmelci, aby ztratil termosku a málem také digitální foťák. "Vrcholová" trojice sjíždí ve stejný den za námi do C1, abychom se společně připravili na finální útok, jež by měl proběhnout o dva dny později. Skutečně proběhl, ovšem už beze mne, jelikož k počátečním nesnesitelným bolestem zubů se přidala zimnice, silný kašel, takže s antibiotiky, Ibuprofenem a dalšími dobrůtkami zůstávám po zbytek pobytu na Pamíru v C1.
K průstupu severní stěnou vyráží nejprve dvojice Petr "Hřib" Adámek a Karel "Obrázek" Stolařík, přičemž Hřib se chce pokusit o sjezd severní stěnou na extrémně lehkém snowboardu K2 Zephyr. Hřiba zastavuje 7. srpna začínající výšková nemoc v levé části stěny ve výšce přibližně 6600 metrů, odkud sjíždí na snowboardu ve stejný den až do C1. K vrcholovému hřebenu a tím pádem k plnohodnotnému sjezdu severní stěnou Piku Lenina mu zbývalo pouhých 200 výškových metrů.....
K vrcholovému družstvu se mezitím přidává uzdravená slovenská dvojice Peter Kollár a Eva Žilinská, kteří strávili týden v BC léčením. Ti také vyrážejí jako první 9. srpna do dvojky. Postupně je následují Aličák, Kalda, Ještěr, Petr Novák, Sam a Milan Hurtík. Po poledni dorážejí do C2, relaxují a připravují se k zítřejšímu přesunu do C3. Eva je kvůli zdravotním problémům opouští a sama sestupuje do jedničky. Do trojky se zbytek dostává v pohodě, vykopávají stany ze sněhu a vaří zásoby na následující den. Kopou ještě jednu plošinu pro další Hannah Expedition Petera Kollára. V noci tradiční silný vítr se spoustami sněhu, takže od půlnoci se v hodinových intervalech střídají ve vykopávání stanů ze sněhu.
Po budíčku ve 4:00 následuje opět nepřetržité vaření a pití, aby po sedmé hodině s Petrem Novákem v čele vyrazila celá skupina k vrcholu. Petr Novák neúnavně prošlapává stopu, přičemž zpočátku dobře zmrzlý sníh vhodný na přední hroty maček střídá kombinace prašanu a změklého sněhu, což má za následek boření se někdy až do půli stehen. Zbývající šestice má potíže s únavou, takže celou výstupovou trasu nakonec prošlape Petr Novák s výjimkou dvou krátkých úseků, kde pomáhá Aličak a Peter Kollár. V horní části je nutné se odklonit od původně zamýšleného výstupového žlabu, jelikož je v něm sníh hluboký až po pás a za daných podmínek neprostupný. Volí se více vlevo jdoucí žlábek, jímž se skupina dostává na vrcholový hřeben. Tady na začátku severní stěny zanechávají všichni s výjimkou Petra Nováka a Petera Kollára lyže a pokračují na vrchol. Jako první ho těsně před pátou hodinou odpolední dosahuje Petr Novák, jenž z radosti nad tímto úspěchem začne na vrcholovém platu metat kotrmelce a salta. Přesně v pět hodin má Ještěr relaci vysílačkou s C1 s hlášením o dosažení vrcholu a přípravě na sjezd, zdola se k němu nesou blahopřání k úspěchu a také k narozeninám, které má tento den - 11. srpna. V jedničce se tak může začít slavit.
Vrcholovu partii k začátku sjezdu severní stěnou zvládl ideálními obloučky výborně Petr Novák, zatímco Peter Kollár měl na telemarkových lyžích několik menších problémů. V horní části severní stěny byl sjezd velmi špatný pro ledové hroudy v kombinaci s proměnlivým sněhem, takže ani jeden z lyžařů se nevyvaroval mnoha pádů. Navečer dosáhli C3 a po poslední noci ve výšce nad 6000 metrů je čekalo vykopání stanů z ledu a sjezd dolů.
Večer a následující dny se slaví, 15. srpna se pokračuje přesunem do Oshe, letecky do Biškeku, kde se loučí Slováci a Ještěr s Pavlem Jirsou, ostatní pokračují k týdennímu relaxačně trekingovému pobytu u jezera Issyk kul vyšperkovanému o rafting na řece Chu, přístrojové potápění, mezisvětadílový volejbalový turnaj, diskotéky, atd.
Úspěšná výprava se z Kyrgyzstánu vrátila večer 24. srpna a přímo z Ruzyně se přesunula na 18. MHFF v Teplicích nad Metují.
Výsledkem byl prvovýstup severní stěnou Piku Lenina a následný sjezd na skialpech a telemarcích. Petr Adámek dosáhl se snowboardem vlastní cestou odlišnou od prvovýstupu výšky 6600 metrů, odkud sjel na SNB až do C1. Prvovýstup spáchalo sedmičlenné družstvo, pod vedením Petra Nováka to byli Alice Korbová, Jiří "Ještěr" Pleskač, Milan Hurtík, Peter Kollár, kousek pod vrcholem zůstali Luděk Kopecký a Jiří Kalousek. Normální cestou přes Razdělnuju vystoupili na vrchol Ludovít Lapuník, Juraj Kakody a Štefan Tóth. Ostatní dosáhli výšek 6100 až 6500 metrů, výjimkou byla pouze Eva Žilinská, které problémy s výškovou nemocí umožnily výstup pouze do C2 v severní stěně ve výšce 5452 metrů.
Jan "Palič" Pala
|
|
|
|
